4

Kapitola 4 - tržiště

Bledé slunce se sotva probralo z bezesného spánku a vyhouplo se nízko nad ponuré břidlicové střechy, když Orix čekal na náměstí, jenž bylo pojmenováno podle čarodějky Minneany Moudré, hrdinné zakladatelky Deironu. Ostatně její socha v nadživotní velikosti stále bděla nad městem. Obrovský monument z modrého mramoru stál na vyvýšené plošině, ozdoben kruhem zářivých kamenů a obehnán zrezivělým řetězem. Ten měl nejspíš zamezit řádění vandalů, kteří do sochy vyrývali nelichotivé nápisy.

Krásná a vznešená žena v ruce svírala v levé ruce magickou hůl a v pravé otevřenou knihu.

Orix seděl na studených schůdcích a snažil se najít obrysy Ajy a Karin, které tady měly již dávno být. Nevadí. Možná je tu spíš on zbytečně brzo.

Konečně se z jedné z množství propletených uliček odlouply dva štíhlé stíny.

''Ahoj!'' Pozdravily dívky.

Na tržnici vedla jedna z nejtenčích a nejponuřejších uliček, zvaná půlnoční. Na stěně visela oprýskaná cedulka s názvem. Zašlými barvami zde byl vyobrazen měsíc a hvězdy.

Našlapovali pomalu a obezřetně, snažili se vyhýbat se střepům skla z rozbitých oken. Dveře a okenice tu byly zakryté prkny. Z této části města již mnoho obyvatel odešlo a ti zbylí se nyní báli o své životy. Včerejší útok na starostu zasel do Deironu zmatek. Karin přejela rukou po neomítnuté zdi. Byly do ní pečlivě vyryty ochranné symboly.

Před nimi se otevřelo malebné náměstí. Velmi se lišilo od zbytku město. Toto místo bylo barevné, veselé a plné života. Strach nejspíš nedokázal zastavit chut' nakupovat. Vzduchem zavanula nesmírně příjemná vůně exotického koření, které bylo dováženo z pralesů Zhan-Zhan. Na rožních se otáčely kusy drůbežího masa obalené v zelené krustě, také tu však byla k vidění mnohem neobvyklejší jídla. Stánek se všemožnými druhy sýrů, od kozího, přes zarpalí až po gromití, lákal mnoho labužníků. Jinde se prodávaly cizokrajné druhy ovoce, modré, žluté, zelené... Každá barva i tvar zde měly své zastoupení. Aja se mlsně olízla, když uviděla ktim, malé žluté bobule sladkokyselé chuti.

''Tak, jak si to rozdělíme?'' Zastavila se Karin. ''Potřebujeme samozřejmě nějaké jídlo, možná nádobí...'' Pohlédla tázavě na Orixe.

''Stačí kotlík, zbytek už mám.'' Usmál se. ''Klidně ho zajdu koupit. Ale zapomněla jsi na bylinky. A taky nějaké obvazy.''

''Dobře.''

''Já si zamlouvám takové ty bezvýznamné maličkosti jako je lano nebo svíčky.'' Ušklíbla se Aja.

''Tak na mě asi zbylo jídlo.'' Povzdechla si Karin.

''Sraz si dáme tady, ano?'' Rozdělili se a každý se rozběhl jiným směrem do zvláštního světa tržiště.