2

Kapitola 2 - Elisa

Zeleným listím starých stromů prosvítala nebesky modrá obloha, po které unaveně pluly nadýchané bílé mraky roztodivných tvarů a velikostí.
Hradní zahrada byla krásná. Zalitá slunečním svitem a s tisícem mnohobarevných květin a starých stromů.
Elisa ležela na zádech v měkké zelené trávě a pozorovala mraky, plující po obloze.
''Ach…'' Povzdechla si. ''Řešení sporů je tak nudné!''
Medově hnědá klisna, která opodál okusovala trávu souhlasně zaržála.
''Zrovna dnes jsem musela rozsoudit dva muže, jeden si stěžoval na listí, které na jeho zahradu padá od toho druhého! Lidé umějí být tak… Natvrdlí!'' Dokončila větu, jakmile našla v paměti vhodné slovo. ''Přála bych si jezdit po světě, poznávat kraje, zažívat různá dobrodružství, to by měl být skutečný život královny Phyebwy! Místo toho jsem tady zavřená v zámku bez přátel.'' Nastalo rozpačité ticho, které až po chvíli prolomila klisna Midiatir.
''Tam ten mrak vypadá jako drak, nemyslíš?'' Zeptala se zamyšleně.
Elisa zrovna chtěla odpovědět, když si všimla malého modrého motýlka, třepotajícího křídly nad květy sedmikrásek. V hlavě se jí rozezvonil hlas její dvorní čarodějky Ley, která zachytávala svůj hlas na prach z křídel a tak posílala vzkazy. ''Nejvyšší rádcové Alkes a Zeno vás očekávají v trůnním sále, je to naléhavé princezno Eliso.'' Pak motýl mávnutím křídel zmizel v povětří. Určitě se vrátil za svou paní.

''Co se asi mohlo stát, Midiatir? Musíme se rychle vrátit do hradu.'' Pronesla Elisa nervózně. Obě se rozběhly po cestě z kamenných bloků k bráně do hradu. Cestou malá princezna nepřestávala myslet na zprávu. Je to naléhavé…