Lod' se bez větších obtíží
odrazila od mořské hladiny a vznesla se vysoko do vzduchu. Příd' s
dřevěnou mořskou pannou tvrdě rozrážela oblaka. Socha měla
smutný obličej pokrytý odlupující se barvou.
Gepard ohromeně sledoval, jak kolem
nich proletělo obrovské hejno racků.
Opřel se do nich silný závan teplého
vzduchu. Plachty se napnuly a zpívaly o dobrodružství.
Lod' plula dlouho a nevypadalo to, že
by se jen tak chystala přistát. Nebe zšedlo, moře potemnělo a
drobné ostrovy, které viděli pod sebou, byly pusté a bez
jakéhokoli života.
Po třech dnech plavby oblohou konečně
spatřili cíl své cesty. Ostrov vyhnanců. Větší a ošklivější
než než jiná pevnina v okolí, pokrytý pouze pouští a ostrými
skalami, které se občas zvedaly ze země jako dračí zuby.
Na pobřeží stálo několik
nevzhledných budov, nejspíš pro vězeňské strážce a hlídače,
a celý obvod ostrova byl obehnán vysokým plotem se zrezavělými
bodci.
Lod' sebou trhla a začala pozvolna
klesat. Nakonec se zaryla se do vlhkého písku.
K lodi se nahrnul zástup velkých
bytostí, napůl mužů, napůl koní – kentaurů. Ti nejlepší a
nejkrutější strážci. Kromě draků samozřejmě.
Mlčky tam stáli o pozorovali
pasažéry, kteří seskakovali dolů z paluby. S nedůvěro na
pohlíželi, nelíbílo se jim, že mají návštěvníky. Vypadalo
to, že očekávali problémy.
Ten největší, nejškaredější a s
největšími svaly se postavil dopředu. Velitel Fandar. Měl dlouhé
mastné vlasy barvy lávových kamenů a pichlavé hnědé oči. Přes
široké rty se mu táhly dvě bledé jizvy.
''Mé jméno je Fandar Hnědý, velitel
kentauřích stráží a vládce ostrova vyhnanců.
Předpokládám, že ty jsi posel, o
kterém nás informovali. Asasi z travnatých polí, vítej v Zeritu,
největším a nejpřísnějším vězení Phyebwy.''
''Děkuji za přivítání, Fandare.''
Pronesl gepard pokorně.
''Byl jsem vyslán čarodějem Malorem.
V království se dějí podivné věci. Přišel jsem, abych
vyloučil možnost, že za tím stojí někdo z vězn'ů.''
''Pak jsi tu zbytečně.'' Zavrčel
kentaur. ''Cožpak nevíš, že z vězení ješto nikdo nikdy
neunikl? ''To proto že je to nemožné.'' Poslední slovo chvíli
převaloval v ústech.
''O tomto bychom si měli promluvit o
samotě, mistře kentaure.'' Zamračil se. ''Ale nic není nemožné,
to prosím berte v potaz, než začnete vykřikovat ukvapené
soudy.''
''Chmmm.'' Odfrkl si. Dobrá tedy, i když
nechápu proč si přejete mluvit o samotě. Mí kentauři jsou plně
důvěryhodní.'' Ale poslechl a odvedl Asasiho do jedné z hranatých
kamenných budov.
''Děkuji.'' Uvolnil se gepard. ''Pravý
důvod ojí návštěvy by měl zůstat utajen. Zajímám se totiž o
jednoho konkrétního vězně. Phobose. Objevují se spekulace, že
to on stojí za nedávnými útoky. Chci se ujistit, že stále trpí
pod zemí.''
Fandar se dunivě zasmál. ''Phobos je
náš nejstřeženější vězen'! Jeho komnaty jsou přímo
prošpikovány vidoucími krystaly. Bez našeho vědomí si nezajde
ani na toaletu.'' Ušklíbl se.
''Vaše obavy jsou naprosto zbytečné,
pojd'te se přesvědčit!''
Na dřevěné desce stolu ležel lehce
fialový, šestistranný krystal. Přejel dlaní po kameni a objevil
se překvapivě jasný obraz. Mladý muž v černém koženém
kabátci seděl u psacího stolu. Černé vlasy měl stažené do
bojového ohonu, vpředu mu do očí padala divoká ofina.
Tvář měl po starém zranění
rozseknutou a nehezky zkrabacenou, jako krepový papír.
Zrovna si něco črtal do zápisníku.
Hubenou postavu s rozesmátou maskou.
Najednou svou práci přerušil a
podíval se přímo na ně.
Kentaur vypadal vyplašeně. Okamžitě
přerušil přenos a kámen ukryl do přihrádky stolu. Gepard si jej
zkoumavě prohlížel. Ano, Phobos tu byl stále zavřený. Tak proč
má takový divný pocit... Že něco není v pořádku?
''Tak vidíte, vše je jak má být.''
Zamumlal Fandar. ''Vše pod kontrolou.'' Řekl již silným hlasem a
svým obvyklým nepříjemným tonem.
''Zdržíte se na večeři? Ovesná
kaše.'' Zabrblal nepříliš nadšeně. ''Vynikající.''
''Ne, mám naspěch.''
Gepard se vrátil zpět na lod'. Měl
by být klidný. Vše se zdálo být v pořádku. Ale instinkt šelmy,
jakkoli potlačovaný, říkal, že to bude ještě mnohem
složitější.
Pokud za útoky nestál Phobos, tak kdo
tedy? Kdo jiný je tak mocný, že jeho kouzla nejdou zlomit? Všichni
zlí černokněžníci, mágové a čarodějové byli po Phobosově
pádu uvězněni stejně jako on. Ale na rozdíl od něj neměli dar
nesmrtelnosti, takže již byla většina po smrti. A stejně, nemohl
to být vůbec žádný vězen', protože ti jsou opatřeni pečetěmi,
které jim brání v zabíjení. Tato kouzelná opatření se nedá
zlomit, zničit ani přelstít. Žádný člověk nemá dost síly na
to, aby se o to byt' jen pokusil.
Phobos byl touto pečetí taky opatřen.
Na jejím vytvoření se podílelo třicet největších mágů.
Takto to Asasinu vylíčil velitel
kentaurů. Jemu však v hlavě pořád zněla jeho vlastní slova, a
to že nic není nemožné.
Kouzelná lod' poháněná magií a
ozubenými kolečky mířila zpět k Deironu. Bude muset čaroději
oznámit, že stále nemají ponětí, proti komu stojí. Tato
nejistota je zabíjela.
Žádné komentáře:
Okomentovat