7

Kapitola 7 - Orix

Orix již nakoupil miniaturní mosazný kotlík, perfektní na přípravu polévek, pánvičku a několik naběraček a dřevěných lžící.

Věděl že nejlepší bylinky nesežene na trhu, ale o kus dál, v obchodě jménem Anýzový drak.

Ještě než opustil bludiště stánků, narazil na něco velmi užitečného. Mlžný prach. Prodával se ve velkých džberech, v hrníčcích i kapesním vydání. Orix zpod vesty vytáhl zašlý měšec. ''Prosím tak tři odměrky. Potřebuji aby to vystačilo na tři koně.''

Starý prodavač vzal do kostnatých prstů dřevěnou lopatku a začal bílým prachem plnit kožený sáček.

Z mlžného prachu bylo možné vytvořit jakékoli zvíře. Nejčastější byli koně, někdo však se však pokoušel o vyvolání draků či gryfů. Doprava na nich sice byla rychlejší, ale také o dost nebezpečnější. Jelikož pokud prach přijde do styku s vodou, rozpouští se.

Nejlepší by bylo koupit ještě tři záložní dávky, ale prach byl velmi drahý.

Orix měšec pečlivě ovázal rudou nití. Nikdo samozřejmě nechtěl, aby se drahý materiál vysypal do dna tašky.

Podivný pohled starce ho znervózňoval, proto urychleně opustil náměstí.

Doufal že u Anýzového draka bude otevřeno. Majitelka Jin-trill se ráda chlubila tím, že dveře zákazníkům jsou vždy otevřené, ale kdo ví? Poslední dobou se i ti nejodvážnější schovávají.

Dobře si pamatoval cestu. Projít čtvrtou ulicí od radnice, poté přes vždy zamčenou zrezivělou branku a úzkou šeříkovou uličkou. Nikdy nepochopil, kde přišla ke svému jménu. Tento úzký a stísněný prostor mezi dvěma vysokými domy byl tmavý a pochmurný. Nedokázal si představit že by se tady někdy mohl objevit jakýkoli šeřík. Široko daleko nebyla žádná zahrada kde by mohl kvést.

Zaslechl jakýsi šustivý zvuk. Znepokojeně zvedl hlavu. Jen úzký pruh modrého nebe, občas proťatý prádelními šn'ůrami se sušícím se oblečením. To byla pravděpodobně příčina zvuku.

Otevřel se před ním světlý prostor. Dominoval mu velký a vysoký rohový dům, se střešními taškami barvy tyrkysu. Po střeše se vinul zkroucený kovový drak pokrytý plechovými šupinami. Vypadal téměř jako živý, až na namalované oči ze kterých se již pomalu odlupovala barva.

Stěny a okna byly celé zakryty nepředstavitelným množstvím barevných papírků.

Orix nakrčil čelo. ''Tohle tady dřív nebylo. Co to je?'' Zamumlal si pro sebe.

Zavál mocný proud větru. Papírky se roztřepetaly jako motýlí křídla, některé se odlepily a zuřivě kroužily kolem Orixe. Luskl prstem a jedem mu vplul do nastavené dlaně.

Byl popsaný ochrannými symboly. ''Tak přece. Když už se i Jin-trill bojí, je to vážné.''

Postoupil blíž k domu. Dveře byly také ukryté pod vrstvou papíru. Prozrazovaly je pouze dva jasně rudé lampiony visící nad nimi. Nahmatal měděnou kliku a nechtěně sloupl několik ochranných talismanů. Opatrně otevřel dveře a vklouzl dovnitř. Rozezněla se zvonkohra.

Anýzový drak je úplně jiný svět. Už jen kvůli záhadné vůni, která to tu prostupovala. 

Hned první místnost byla překvapivě velká. Po celém jejím obvodu stály rozestavěny skřínky, poličky a šuplíky. Všechny naplněny krabičkami s bylinnými směsmi a čaji. A všechny také pečlivě označeny štítkem s popiskem.

Po stropě se plazily napnuté šn'ůry ověnčené svazky sušících se rostlin. Pelyněk, rozrazil, světlík, netýkavky, ale i růže a pomněnky. Tyto byliny zcela zakrývaly strop.

Okna polepená talismany byla až na několik otvorů zcela celistvá, proto se jediným zdrojem světla staly  temně fialové lampiony visící shora.

Uprostřed místnosti stál obrovský stůl z ebenového dřeva. Měl tvar písmene U a sloužil zároveň jako obchodní pult. Ve velkých modrých ornamentálních vázách byly umně naaranžovány pivon'ky a v malých miskách doutnaly snítky rozmarýnu. Byla to omamná a velice podmanivá vůně. Orix zakašlal.

Kdesi v zadní části místnosti zašustil korálkový závěs. Dovnitř poněkud váhavě vkročila mladá žena. Jak jen se jmenovala... Un-la? Byla to Jin-trillina dcera, která jí často vypomáhala v obchodě. Stejně jako její matka měla plet' barvy pergamenu, dlouhé tmavé vlasy upravené do elegantního drdolu a úplně černé oči. Její dnešní oděv byly volné šaty barvou ladící s pivon'kami ve vázách.

''Lanía.''Zamumlala pozdrav řeči její domoviny. Pocházela z ostrovních oblastí tyrkysového moře, kde se vyvinul samostatný jazyk.

Orix za ty roky co tu žil také několik slov pochytil, proto jí dokázal požádat o příslušné byliny, léčivé masti, tinktury a obvaz.

Žena pootevírala asi deset šuplíčků a krabiček a poté všechno zboží naskládala do papírového sáčku.

Orix se zeptal, proč tu není Jin-Trill.

Žena vypadala posmutněle. Ikaree na ukladi Jin-Trill...

Tvrdila, že majitelce obchodu dnes není dobře. Doufal že to nebude nic vážného.

Zaplatil velkou hrstí duhových mincí. Na zadní straně byl vyrytý strom a na přední podobizna princezny.

Opět se rozhrnul závěs který odděloval obchod od obývacích prostor.

''Un-lo? Neměla bys pro mě ještě šálek jadešníkového čaje?'' 

Jin- Trill opravdu vypadala nemocně. Byla zabalená do vzorované deky a přesto se třásla. Na nohou měla bílé hun'até bačkorky z králičí kožešiny.

Un-la se zatvářila zděšeně když ji spatřila. Přiskočila k ní a nabídla jí svou paži aby se měla o co opřít. Něco jí zašeptala do ucha a kývla na Orixe.

''Náš stálý zákazník.'' Stará žena se mile usmála. ''Mám pro něj věštbu '' Pohlédla naléhavě na svou dceru. ''Zaveď mě k němu, prosím.''

Un-la zašeptala něco ve smyslu: '''Mami, jsi nemocná. Pojd' si vzít lék.'' A začala ji táhnout zpět do pokoje.

Orix se zamračil. ''Věštba?''

''Nechej mě být, jsem v pořádku.'' Zakašlala ublíženě Jin.Tril. ''V noci mě navštívili andělé. Létali jsme spolu mezi hvězdami. Prozradili mi- ''

Un-la vytáhla z kapsičky na boku zelenou bylinnou hrudku. ''Atrísl!'' Naznačila jí, aby ji spolkla.

Starší žena ji nevnímala. ''Prozradili mi, že se schovává ve stínech.''

Dcera už s ní nejspíš ztratila trpělivost, jelikož jí pootevřela ústa a vložila dovnitř pilulku.

Un-la sebrala z okrouhlé stoličky černou konvici a jelikož nemohla najít odpovídající šálek, tmavě zelený obsah nalila do křišt'álové číše. Vtiskla ji matce do roztřesené dlaně.

''Schovává se a nikdo ho nevidí. A on vidí všechno.... Protože všichni jsou jedním.

Ach... Jsem unavená.'' Zívla.

Un-La ji objala kolem ramen a rozhrnula korálkový závěs. Než obě zmizely, Jin-Trill se ještě otočila. V očích měla strach jako vyděšená myš chvíli před tím, než se po ní vrhne kočka.

''Nezapomen'! Zdrž se stínů!''

Mladá žena zamumlala omluvu.

Orix dál stál jako omámený. Uvědomil si, že nedostal příležitost necht si vysvětlit, co tím Jin-trill myslela. Obě už totiž zmizeli do horních poschodí domu. 

Kdyby na jeho místě stál kdokoli jiný, nejspíš by nad tím ani nepřemýšlel. Ale... Jedna jeho část si přála této staré dámě věřit. Tedy, ne tu část o létání s anděly, ale tu věštbu. Prodavačka měla vždy blízko k okultním vědám, za drobný příplatek byla ochotná věštit z dlaně.

''Ukrývají se ve stínech...'' Mohla mluvit o těch, co napadli starostu. Je totiž klidně možné že jich bylo víc.

Další věta: ''Protože všichni jsou jedním.'' Už takový smysl nedávala.

Zamračil se a vyšel z obchodu.

Na druhou stranu... Jin-Trill dnes rozhodně nevypadala v pořádku. Její špatný zdravotní stav mohl proroctví klidně ovlivnit.

Otřásl se pod náporem ledového vzduchu. U Anýzového draka bylo příjemně teplo. Zvedl hlavu. Na obloze se kupily tmavé mraky. Dnes nebude hezký den na cestu.

Povzdechl si smutně.

Když dorazil na místo setkání, Aja i Karin tam již čekaly.

''Kde jsi byl tak dlouho?'' Nakrčila Aja čelo.

''No, stalo se něco poněkud... divného.''

Orix jim vyprávěl o věštbě. Prozíravě vynechal část o andělech.

''Myslíš že bychom to měli brát vážně?'' Zeptala se Karin.

''Tím přece nic nezkazíme, ne? Ono se časem ukáže... Jesli to k něčemu bylo. ''Orix si prohrábl vlasy. ''Jen se snažím říct, že podle věštby si máme dávat pozor na stíny. Takže třeba když pokaždé v našem táboře rozděláme ohen'...''

''...Budeme v bezpečí?'' Dokončila váhavě Aja. ''Ale taky nás každý uvidí.''

''Při nejhorším znám několik matoucích kouzel. Ochráním nás.'' Usmála se lehce Karin.