14

Kapitola 14 - Měsíce a hvězdy

Celý jeden den jeli bez přestání, zastavili až když se sluneční kotouč ukryl za větvě Stromu a pomalu pohasl. Zanedlouho se z jeho koruny vynořil měsíc, přibližně po hodině druhý a nakonec i třetí. Všechny si byly velmi podobné, zářivé bílé kotouče. Při bližším zkoumání však Karin došla k názoru, že jeden je zbarven spíše do modra, druhý do krémova a třetí je prostě jen bílý. Každopádně byly krásné. Rozprostřely se po noční obloze a pomalu po ní pluly, jako tři obrovské lodě. A pak přišly na řadu hvězdy. Malé, zářivé tečky, spojené do dobře rozpoznatelných vzorů a obrazců.

Prohlížela si souhvězdí dvouhlavé hydry, paláce, jezerního koně, dryády, slavíka, nereidy, klobouku, perly, náhrdelníku a velké truhlice. Mezi nimi se po celé obloze vinulo souhvězdí jedovatého břečt'anu. A trasa měsíců kopírovala obvod souhvězdí velkého diadému. Ten jako obruč spojoval horizont kamkoli se podívala.

Přátelé věděli, že jakmile měsíce oběhnou celý nebeský kruh, vrátí se do objetí stromu a noc skončí.

V bledém svitu těchto vesmírných těles nalezli kus od cesty skupinku stříbrolistých olší. Mězi nimi se prostírala malá mýtinka, perfektní místo pro tábor.

Mlžné oře nechali neupoutané. Nebáli se že utečou, jelikož kouzlo způsobovalo velkou oddanost svému majiteli, který je povolal.

Orix se luskáním pokoušel rozdělat magický ohen'. Po chvíli to Karin začalo připadat natolik otravné, že na dně své tašky našla křesadlo a pomocí něj a kamene ležícího opodál vdechla život jiskře. Ta rostla a oni ji krmili suchými větvičkami. Změnila se v spokojeně se olizující táborák.

''Nejde mi to. Pořád mi to nejde.'' Vrtěl Orix smutně hlavou. ''Jednou se to povést musí.'' Pronesla Karin povzbudivě. Napřáhla ruce k ohni, aby si ohřála promrzlé prsty.

''Mám stejný názor.'' Zamumlala Aja unaveně. ''Podívej se na mě. Já neumím nic a tak nemám žádné takovéhle starosti.'' Pousmála se unaveně. ''Teda, samozřejmě že něco umím, ale měla jsem na mysli magii.''

Orix zamyšleně potřásl hlavou. Nedalo se však určit, jestli se jednalo o souhlasné či opačné gesto.

Pohodlně se uvelebil blízko ohně a zachumlal se do kostkované deky. Z batohu vytáhl několik

sušených loptulí, protáhlých plodů limetkově zelené barvy. Silná a pronikavá vůně připomínala moruši. Rozdělil je na tři hromádky a podal Aje a Karin. Z olše utrhl pevný proutek a ovoce na něj nabodl. Začal jej opékat na ohni.

''Je to dobrý nápad?'' Zeptala se Karin.

''No to nevím.'' Pokrčil Orix rameny nezaujatě.

''Cha, zkusím to taky!'' Pookřála Aja. Nakonec i Karin s nedůvěřivým pohledem následovala jeho příkladu.

Orix si prohlédl loptuli. Změnila barvu ze svěží zelené na bažinově hnědou. Také nyní jinak voněla, spíš jako skořice a ze svraštělého povrchu stoupala stužka šedého kouře.

Chvíli s větvičkou mával a kreslil tak šedivé spirály a kruhy do tmy. Potom si z ovoce kus ukousl a zkoumavě převaloval sousto v ústech.

''Jaké to je?'' Zeptala se Aja.

''Je to... Je to vynikající!''

''Hmm..'' Ochutnala Aja. ''No, chutná to zajímavě.''

''Och, u slz bohyně Yuny, to je tak odporné!!'' Karin vyprskla zbytky ovoce.

''Dobře, tak ted' už nemusím předstírat, že mi to chutná.'' Zasmál se Orix a vyplivl sousto.

''Ale vážně, je to docela dobré.'' Žvýkala dál zamyšleně Aja.

Karin s Orixem si vyměnili významné pohledy. Všichni se smáli.

''Měli bychom jít spát.'' Podotkla Karin, když poslední tony smíchu utichly. ''At' se zítra udržíme na nohou.''

''To máš pravdu.'' Zamumlal Orix. ''I když se mi teda příliš nechce. Raději bych si povídal.''

''No jo...'' Povzdechla si Aja. ''Cesta je dlouhá a času není nazbyt.''

''Tak dobrou noc. A krásné sny.'' Zívla Karin a převalila se na bok.

Zbývalo udělat jedinou věc. Orix do prachu kolem ohně vyryl hrotem své hole kruhovou brázdu. Toto kouzlo jim zaručovalo bezpečí před plameny. Magie země zaručovala, že ohen' nerozroste za určenou hranici.

Tábor utichl.